Stojí za ním směrnice o platebních službách 2, PSD2, která byla Evropským parlamentem schválená v roce 2015. PSD2 vychází ze starší PSD1, která představila koncept regulované nebankovní platební instituce, jako například služby PayPal nebo WordPay. Stovky menších hráčů, kteří šikovně využívají technologie a vytvářejí nové procesy a byznys modely, se díky PSD1 mohli uplatnit na rostoucím trhu.

PSD1 také zavedla Jednotnou oblast pro platbu v eurech (SEPA), standardy, které měly vést k tomu, že se v důsledku hospodářské soutěže v eurozóně sníží ceny převodů a plateb malých částek. PSD1 a PSD2 spotřebitelům umožnily, aby namísto debetních a kreditních karet pro platby přes internetové stránky využívali mobilní telefony.

Prodejci komunikují prostřednictvím otevřeného rozhraní pro programování aplikací (API). Evropský orgán pro bankovnictví stanovuje pro API standardy, tzn. data, která se mají převádět, bezpečnostní protokoly, protokoly pro případ, že by se něco pokazilo.

PSD2 umožňuje nebankovním poskytovatelům finančních služeb, které se označují jako třetí strany, operovat na celém území EU, pokud mají platnou licenci udělovanou státem, ve kterém mají svoje hlavní sídlo.

Toto jsou jenom některé dopady PSD1 a PSD2. Směrnice a zákony a nařízení, které je provázejí, zvýší hospodářskou soutěž mezi evropskými poskytovateli finančních služeb. Dnes vidíme, že spotřebitelé stále častěji vyhledávají nebankovní finanční služby.

Ještě je třeba spoustu záležitostí dojednat, například banky a společnosti poskytující kreditní karty dosud nevyčíslily celkovou cenu za zavádění nových standardů do praxe. Není také jasné, jak dobře dokáží nebankovní střediska svoje zákazníky ochránit před podvody.

Tyto a další otázky je teprve třeba zodpovědět. Zároveň je ale jasné, že technologický džin už je vypuštěný z lahve a prostředí evropského bankovnictví se změnilo jednou provždy.