Banky blockchain absorbovaly

Blockchain se hodí všude tam, kde více stran potřebuje hodnověrně ukládat a vyměňovat hodnoty, přičemž žádná ze zúčastněných stran nemá převahu. Když ho tajemný jedinec nebo skupina lidí pod jménem Satoši Nakamoto, v roce 2008 přivedl na svět, vypukla právě finanční krize, kterou jsme často připisovali nezodpovědnosti či chamtivosti finančního sektoru.

Pro mnohé lidi nebylo toto načasování náhodné - viděli v blockchainu možnost, jak položit banky na lopatky. Bitcoin totiž rozlousknul tolikrát nevyřešený problém digitálních peněz – neschopnost omezit jejich vícenásobné použití.

Tento problém se týká i posílání jakýchkoliv elektronických souborů. Pokud máte na svém počítači elektronickou JPEG fotku a někomu ji pošlete, budete ji mít na počítači oba současně. Tato situace je zjevným problémem i v případě převodu peněz, který v praxi řeší pouze důvěryhodné autority – centrální a soukromé banky.

Ty při elektronickém převodu přesunutou cifru zodpovědně odečítají z původní hromádky. Jejich autorita není postavena na jedinečné technologii, ale na staletích budování reputace finančního sektoru.

Zpočátku opravdu vypadal vztah finančního sektoru a bitcoinu konfliktně. Tato virtuální měna je v podstatě stále zakázána v mnoha zemích včetně Bangladéše, Thajska či Islandu. Současně však banky, burzy a pojišťovny rozběhly silné investice do výzkumu a vývoje využití blockchainu ve svůj prospěch.

V roce 2016 investovaly do blockchainu jen venture capital firmy přes 12 miliard korun. V podstatě se již nedá hovořit o blockchainu jako o technologii, která má zlikvidovat banky. Situace se spíše překlopila do stavu, kdy finanční instituce tuto technologii absorbují a využijí v prospěch svých služeb.

Jak přesně, ještě není zcela známo. Existuje velké množství studií, které se převážně zaměřují na oblast zúčtování finančních i nefinančních transakcí. Blockchain v nich láká na nižší náklady a odstranění souvisejících rizik. Deutsche Bank, HSBC, UniCredit a UBS jsou jen jedny z mnoha bank, které veřejně uvádějí silné plány s blockchain technologií.

Technologie důvěry

Pozornost kolem blockchainu je už přibližně dva roky mnohými popisována jako „vyhajpovaná bublina". Svědčí o tom i množství marketingově laděných projektů motivovaných jen snahou vypadat „inovativně".

Důležité je něco jiného. Blockchain je jen matematika a té se dá dokonale věřit. Jednoduše dva plus dva rovná se čtyři a nikdo s tím nic nenadělá. Většina informací je však dnes uložena v počítačích a ty jsou snadno manipulovatelné. Stírají se tak rozdíly mezi fakty a tvrzeními. Informatika už od zrodu internetu zažívá „postfaktickou" dobu.

Například v případě údajného hacknutí mailového serveru Hillary Clintonové ruskými hackery. Na jedné straně máme tuny počítačových stop shromážděných agenty FBI, které vedou viditelně do Ruska. Na druhé straně stojí fakty nepotvrzené tvrzení Donalda Trumpa o tom, že je to hloupost.

Kritizujeme, že lidé dávají oběma tvrzením stejnou váhu, i když jde v jednom případě o fakta a ve druhém o obyčejné tvrzení. Ale z čistě počítačového hlediska je možné souhlasit, že ten rozdíl se opravdu stírá.

Proč? Hacknout mailový server Clintonové z Koreje a narafičit to na Rusy vůbec není neuskutečnitelné, stejně jako vytvořit falešné stopy na serveru, který hacknutý vůbec nebyl.

Je to právě nedůvěra v (cizí) informační systémy, což do jisté míry brzdí rozvoj cloudových služeb. Podle průzkumu The Economist věří cloudu jen 16 procent respondentů. V jistém smyslu je to pochopitelné. A právě blockchain může tuto situaci změnit.

Už nyní se uvažuje nad uplatněním blockchainu v českých firmách. Příklady se převážně týkají situací, když si několik entit potřebuje ukládat a vyměňovat důležité informace, u kterých záleží na jejich integritě a nikdo ze zúčastněných stran nemá „navrch".

Hodně pozornosti se rovněž věnuje oblasti zapisování pohybu zboží v dodavatelských řetězcích. Blockchain může zaručit, že diamanty pocházejí z etického zdroje a šampaňské z Champagne.

Sen libertariánů nebo praktický nástroj státní správy?

Decentralizovaný model správy informací v blockchainu honí vodu na mlýn libertariánským snílkům, kteří v něm vidí náhradu mnoha funkcí státu. Píše se o využitích blockchainu na elektronické volby, hodnověrné ukládání katastrálních a matričních informací, na registraci vozidel a podobně. Četl jsem i o idejích decentralizovaného soudu či policie.

Nahradí blockchain katastrální úřad a matriku? Spíše ne, ale reálnější je scénář, ve kterém státní správa tuto technologii bude jednoduše využívat a zvýší tak hodnověrnost svých záznamů.

Existují země s režimy, kde jsou poměrně reálné scénáře katastrálních podvodů krytých zkorumpovanými úředníky. Ty by mohl blockchain odstranit. I v zemích, kde na úřadech vládne transparentnost, dnes mohou vyvolávat případy s vysokou sledovaností různé otazníky.

Když Barack Obama čelil obviněním, že se nenarodil v USA, v jistém momentě předložil rodný list. Ale když už se hraje taková vysoká hra, jak těžké je v této lize zfalšovat kus papíru či zápis v matriční knize?

Estonsko před rokem začalo zapisovat matriční údaje do blockchainu. Pokud se dnes v Estonsku narodí příští prezidentský kandidát, bude jednou možné ověřit fakta kolem jeho narození s naprostou jistotou. V případě, že byla správně zapsána. Pokud paní matrikářka udělá při zápisu překlep, do blockchainu se zapíše jméno v této nesprávné podobě. Stejně to funguje i v kontextu jiných uplatnění.

Bude však jednoznačné, kdy a kdo ten zápis vykonal, zda a kdo ho následně měnil a o jaké změny šlo. Závěrem si představte, že by všechny, opravdu všechny důležité informace byly ukládány a manipulovány decentralizovaným a hodnověrným způsobem v počítačích po celém světě. Jak těžké by bylo dokázat jakýkoliv fakt, jakoukoliv pravdu?

Takhle: 2 + 2 = 4